Ahoj, jsem nedělní andílek

a rád bych se vám trochu představil. Jak tak počítám, na jaře to bude dobrých 7 let co k vám létám do kostela svatého Jana Křtitele, vždycky v neděli na mši svatou v 9:30. Abych mohl dětskou řečí, převyprávět dětem, které přijdou na mši, co se čte v kostele. A protože létám za těmi nejmenšími z vás (3 – 8 let), nezůstanu nikdy jen u toho povídání, ale také si s dětmi k tomu povídání zahrajem divadlo, něco namalujeme nebo vybarvíme, někdy stříháme a jindy lepíme.

K vyprávění máme moc pěknou pomůcku „prošívané evangelium“.

Tak aby děti mohly pochopit „radostnou zvěst o Pánu Ježíši „ správně po dětsku, protože taky oni patří mezi farníky a chtějí porozumět tomu, co nám všem Bůh v Písmu sděluje. My s dětmi se svoláváme do „naší kapličky“ zvonečkem, ten zazní vždy po modlitbě před prvním čtením a vracíme se spátky do kostela s obětním průvodem. Takže, děti a rodiče nebojte se, o mši v žádném případě nepříjdete, jen si tu čtenou část (bohoslužbu slova) jdeme převyprávět tou naší dětskou řečí a pak hned zas se vracíme slavit s vámi Eucharistii (to je ta hostina na kterou nás všechny Pán Ježíš zve).

 

O svatém Františku, O svaté Terezičce, O svatém Václavu

Jak to všechno začalo

Byla jednou jedna malá, chytrá holčička a její maminka. Tatínek a maminka tu holčičku vodili každou neděli do kostela, ale když byli holčičce asi dva roky, začala se v kostele hodně nudit. Měla už všechno moc dobře prozkoumané, znala už každou dírku v lavici, obrazy na které dohlédla taky moc dobře znala, ale tomu co se tam povídalo moc nerozuměla a tak se jí do kostela už nechtělo. Až jednou na návštěvě v Praze zašla maminka s holčičkou na mši k Paně Marii Sněžné, no a tam už létal za malými dětmi můj kamarád andílek Lucián a na ruku si ho tehdy navlékala kamarádka té maminky. A pak už to šlo „jak na drátku“ Lucián slíbil pomoc s poskytnutím nějakého materiálu pro začátek, maminka se začla hodně modlit o odvahu a Ducha svatého, Pan farář Jan, nechal při opravě kostela s bývalé kopky vybudovat malou kapličku, jako prostor pro děti a mě „ andělíčka „. A tak to jde dál a dál každou neděli, z té malé holčičky je velká holka, která už do kapličky na andílka dávno nechodí a poslouchá to co se čte a povídá v kostele. Tak je to v našem kostele dobře zařízené, že děti co se začnou připravovat na první svaté přijímání, už poslouchají čtení a kázání pana faráře. Do kapličky za mnou chodí mladší sourozenci té holčičky a další děti co tehdy byli v kočárku nebo vlastně ještě ani nebyli na světě (jen v plánu Božím). Ta maminka za ta léta našla další pomocníky v dalších maminkách a tak se společně střídají. Mě, andílka, si navlékne na ruku pokaždé někdo jiný, aby dětem převyprávěl nedělní část evangelia. Za ta léta se hodně změnilo a na internetu se oběvuje čím dál tím víc stránek pro práci s dětmi k nedělní pastoraci. Tak má svůj web nejen Lucián v Praze www.lucianpms.cz, ale velkou pomocí bývá také obrázkový materiál na www.kanan.cz  nebo na www.deti.vira.cz.