Historie kostela svatého Jana Křtitele ve Dvoře Králové n. L.

22.02.2012 14:10

Římskokatolický děkanský chrám
sv. Jana Křtitele a Panny Marie Ochránkyně města
ve Dvoře Králové nad Labem

Trojlodní kostel byl postaven v letech 1399 – 1400 na místě gotického kostela z roku 1345 a románské jednolodní baziliky ze 13. století, ze které se zachovala apsida na vnější jižní straně presbytáře. V r. 2007 byla v kostele odkryta část jeho základů a zdiva.  Vchod do kostela tvoří Dořina předsíň. Stavbu financovala měšťanka Dorota Hložická v roce 1588. Důvodem stavby předsíně byl její soucit se šestinedělkami, které neměly přístup do kostela. V předsíni byl v roce 2007 instalován nalezený náhrobek syna Jana Zilvara (+1595/1605). Dřevěná část předsíně s prosklenými dveřmi byla zhotovena v roce 1900.
Vedle této předsíně dal Jan Hartman z Hartnštejna (majitel tvrze na Hořejším předměstí) roku 1606 vystavět boční kapli, která sloužila k udělování svátosti křtu a k vybírání peněžitých darů po bohoslužbách. V této kapli stála socha Piety. Na průčelí kaple byla umístěna pamětní deska se znakem pánů z Hartnštejna a s nápisem: „A DEO FIRMATA DURANT 1606 (co od Boha utvrzeno, to trvá – křest potvrzený od Boha nelze zrušit) MORS IANUA VITAE (smrt vchodem k životu – pokřtěný jako nově narozený pro Boha). V červenci 1897 byla kaple zbořena , socha Piety byla přenesena do předsíně kostela a pamětní deska byla umístěna v lapidariu. Z Hartmanovy kaple zůstal malý boční vchod na jižní straně kostela. Hlavní raně barokní oltář v kostele pochází z roku 1674. Do dnešní podoby byl upravován v roce 1732, 1760, 1867 a 1900. V letech 1899 – 1900 byly instalovány čtyři postranní oltáře v novogotickém slohu. Pátý oltář byl postaven v r. 1945. V kněžišti a v lodích kostela jsou nástěnné obrazy z r. 1933 od akademického malíře Rudolfa Adámka. V presbytáři (kněžišti) jsou tři obrazy znázorňují záchranu našeho města na přímluvu Panny Marie před švédskými vojáky za třicetileté války. Ostatní malby v kostele představují výjevy ze Starého a Nového Zákona. Původní gotický kůr byl přestavěn v barokním slohu v letech 1776 – 1778. Na kůru se nachází Rukopisná kobka, původní Městská pokladna, kde 16. září 1817 objevil P. Pankrác Borč a Václav Hanka Rukopis Královédvorský.
V roce 1893 byla věž kostela regotizována a zvýšena o jedno patro. Uprostřed ochozu věže byl vestavěn byt pověžného, který hlídal město před požárem. Vedle vchodu na věž je ve zdi zasazen náhrobní kámen ze 17. století, s postavou rytíře Jana Zilvara ze Zilvarštejna. Naproti jsou umístěny náhrobní desky ze zrušeného hřbitova, který se rozprostíral u kostela do roku 1832.

Presbytář (kněžiště):


Hlavní oltář zasvěcený sv. Janu Křtiteli, patronu chrámu a města a Panně Marii Zachránkyni města. Základní část raně barokního oltáře zhotovil Josef (Jan) Kramolín z Nymburka v roce 1674. Ostatní části oltáře jsou sestaveny z časově nejednotných prvků. V roce 1732 byla zhotovena zlacená zasklená vitrína, pro sochu Královédvorské Panny Marie z r. 1500. Sochy dvou andělů v lidské velikosti vyřezal Jiří František Pacák (1690-1740), rodák ze Žirče, žák M.B.Brauna. Rokokový svatostánek (tabernákl) uprostřed oltáře pochází z roku 1760. Věčné světlo symbolizuje přítomnost Krista ve svatostánku. V roce 1867 byl oltář zvýšen o horní patro a doplněn sochami světců s obrazem patrona kostela a města sv. Jana Křtitele od Josefa Hellicha. Na vrcholu oltáře je městský znak.
Socha Panny Marie Královédvorské byla vyřezaná z lipového dřeva v roce 1500 a je vysoká přes jeden metr.

O záchraně města čtetě zde
Již v druhé polovině 17. století se stal Dvůr Králové významným mariánským poutním místem. Poutní slavnosti trvaly po tři dny a zúčastňovaly se jich tisíce věřících. Oslavy přerušila 2. světová válka a během padesáti let (do r.1989) se den Zachránění města 21.listopadu připomínal pouze při bohoslužbách. Od r. 1990 se staly součástí poutních oslav duchovní přednášky a divadelní hry. V roce 1996 se konaly oslavy 350. výročí Zachránění města, které zorganizoval administrátor děkanství P. Józef Pleszczyński. Oslav se konaly za účasti sídelního biskupa královéhradeckého Karla Otčenáška, jeho pomocného biskupa Josefa Kajneka a 2000 poutníků. V rámci oslav se po slavnostní mši uskutečnil průvod přes náměstí se sochou Královédvorské Panny Marie Zachránkyně města, která opustila poprvé od roku 1732 své místo na hlavním oltáři.
 

Sochy světců (zleva z pohledu k oltáři) s atributy:
1) sv. Petr (29. 6.), + 67, Ježíšův apoštol s Biblí a s dvěma klíči, podle Ježíšových slov: „Tobě dám klíče od nebeského království“. Socha z r. 1900.
2) sv. Barbora (4.12.), + 237, princezna s mečem a kalichem. U nohou má věž, do které ji po přiznání se ke křesťanství, uvěznil vlastní otec.
3) sv.Václav (28. 9.), + 935, český kníže, v ruce prapor a štít s českým lvem.
sv. Jan Křtitel (24. 6.), + 29 po Kristu. Uprostřed horního patra na obraze z roku 1867.
4) sv. Ludmila (16. 9.), + 921, česká kněžna, v ruce s vřetenem a palmovou větvičkou (symbol mučedníků), kolem krku má závoj, kterým byla uškrcena.
5) sv. Vojtěch (23. 4.), + 997, druhý biskup pražský, s biskupskou berlou a pádlem, kterým byl zabit.
6) sv. Pavel (29. 6.), + 67, s Biblí a mečem, kterým byl popraven. Socha z r.1900.


Gotický kamenný svatostánek byl zhotoven v roce 1500 a zasazen do severní stěny kněžiště (presbytář). Tento svatostánek byl používán do roku 1760.
Nad vchodem do sakristie jsou tři nástěnné obrazy (triptych) od Rudolfa Adámka, které znázorňují zachránu města před švédskými vojáky za Třicetileté války 21.listopadu 1646.
A) Švédský hejtman seká mečem do sochy Panny Marie.
B) Útěk Śvédů v husté mlze k Jaroměři.
C) Děkovné procesí po třicetileté válce.


Nad obrazy jsou dva papežské znaky: první papeže Pia XI., namalován R.Adámkem v roce 1933 při generální opravě kostela, druhý znak papeže Jana Pavla II. z další opravy kostela v r. 1981. Na protější stěně mezi okny je znak papeže Benedikta XVI., namalován v r. 2007.
V presbytáři jsou tři okna. Jedno na východní stěně za hlavním oltářem, které osvětluje vitrínu se sochou Královédvorské Panny Marie. Na jižní stěně je na prvním okně znázorněn Bůh Otec jako Stvořitel vesmíru. Po jeho pravé straně stojí sv. Václav, v červeném knížecím plášti, s černou orlicí na štítu. Nalevo je postava sv. Terezie z Avily (Veliké) v řeholním rouchu karmelitánek, v ruce drží pero a knihu (atribut učitelky církve). Okno je zdobeno květinovými motivy. V jeho dolní části je stuha s nápisem: „VĚNOVAL K PAMĚTI RODIČŮ VÁCLAVA A TEREZIE, MĚŠŤANŮ KRÁLOVÉDVORSKÝCH, JUDr. Ant. PAVLÍČEK, RODÁK KRÁLOVÉDVORSKÝ 1899 “. Druhé okno zobrazuje Ježíšův křest v Jordánu. Uprostřed stojí Kristus v řece, nad ním v aureole (svatozáři) vzlétající holubice, symbol Ducha Svatého, dva andělé a sv. Jan. V dolní části okna je stuha s nápisem: „LÉTA PÁNĚ 1898 VĚNOVÁNO Fr. Klazarem továrníkem“.
Pod okny je lavice pro královnu se znakem města převýšeným královskou korunou a s letopočtem 1731. Druhá radní lavice byla v roce 2007 umístěna pod kůr. Sedadla pro kněze a ministranty zhotovené v roce 1898 ( z dílny P. Buška) a v r.1981.

Na klenbě presbytáře jsou tři svorníky žeber. Na prvním (od oltáře) je namalován kříž s kruhovou svatozáří, na druhém je vytesána růže (jen ze symbolů Panny Marie) a na třetím je znak města – hradba s cimbuřím a třemi stínkami, dvěma věžemi zakončenými křížem. Mezi věžemi je český lev, nad ním hvězda a v otevřené bráně hlava paní králové Žofie bez koruny (v té době nebyla ještě korunována za královnu). Za hlavním oltářem je jedno z žeber ukončeno hlavou jednoho ze stavitelů presbytáře.
Vítězný (triumfální) oblouk odděluje kněžiště od trojlodí kostela.

Interiér kostela

JIŽNÍ LOĎ

Kříž z roku 1735, vytvořil Jiří František Pacák ze Žírče, žák M. B. Brauna.
Křtitelnice stojí na kamenném podstavci (vysoký 52 cm), který je zdoben rostlinnými motivy. Cínová nádoba ve tvaru obráceného zvonu (vysoká 54 cm) na jejím obvodu jsou dvě lví hlavy s kruhy, dělená arkádami na 13 polí. V prvním je sedící Kristus na trůně, v ostatních jsou apoštolové s nástroji jejich umučení.
Křížová cesta 14 zastavení (obrazů) v dřevěných rámech zhotovil Antonín Sucharda z Nové Paky v roce 1899 v pseudogotickém slohu. Reliéfy jsou z tlačeného cementu. 14 pseudogotických reliéfů nahradilo vzácnou barokní Křížovou cestu z roku 1759 od Jana Václava Bergla. Ta je nyní vystavena v důstojném prostředí Městského muzea Kohoutův dvůr v budově šprýcharu.


Na stěnách po obvodu kostela jsou umístěny kovové křížky, které označují místa vysvěcení kostela a symbolizují 12 základních kamenů církve a 12 apoštolů (Zj. 21,14.).
Postranní (boční) oltáře v kostele byly během staletí různě vyměňovány a rušeny. Čtyři boční oltáře byly zhotoveny v pseudogotickém slohu v roce 1899 Petrem Buškem se syny Konstantinem a Dominikem ze Sychrova u Turnova. Oltář Panny Marie, sv. Jana a sv. Anny stály 6 000 zlatých, oltář Sv. Kříže byl za 9 000 zl. 2 zlatky (4 Kč) byla denní mzda dělníka.
Oltář Panny Marie Lurdské, zvaný Mariánský (11. 2.), se sochou Panny Marie Lurdské z r. 1899.
Postranní obrazy: sv. František z Assisi a sv. Josef Pěstoun Páně, v trojhranu na vrcholu sv. František Xaverský
Na nástěnném podstavci je sousoší z r. 1899 sv. Anna s Pannou Marií, její dcerou. Sousoší bylo do r. 2002 na oltáři sv. Anny (nyní oltář Božího milosrdenství).
Oltář Svatého Kříže znázorňuje Ježíšovo ukřižování na Velký pátek, se sochami Panny Marie Bolestné a sv. Jana Evangelisty
Čtyři postranní obrazy: Narození Páně v Betlémě , Klanění sv. Tří králů, Vzkříšení, Zmrtvýchvstání Páně a Nanebevstoupení Páně


Vedle vchodu je zdobený kámen s vytesaným reliéfem srdce a monogramem S. I. B. (Sanctus Ioannes Baptista = svatý Jan Křtitel), který tvořil v době baroka výzdobu předsíně kostela.
Kaple Panny Marie Bolestné, kostelní kobka za hlavním vchodem, kde byl v letech 1898 – 1945 Boží hrob. Protože se do této místnosti vešlo málo lidí, byl Boží hrob zhotoven v oltáři Pražského Jezulátka. V letech 1945 – 2007 byl v kobce kostelní sklad. V r. 2007 zde byla upravena nová kaple.
Socha Sedmibolestné Panny Marie (renesanční Pieta), z roku 1570. Původně v kostele Povýšení Sv. Kříže.
V závěru střední lodi je radní lavice se znakem města, která stávala do roku 2007 v presbytáři vedle lavice pro královnu.

SEVERNÍ LOĎ

Zpovědnice z roku 1982. Dřevěné pseudobarokní zpovědnice z roku 1900 byly odstraněny, protože se nacházely ve zchátralém stavu. Ve zpovědní místnosti je umístěn pseudogotický reliéf 14 sv. Pomocníků z roku 1905 převezený v roce 1984 ze zrušeného kostela sv. Jana Nepomuckého v Huntířově.
Oltář Pražského Jezulátka zhotovil v r. 1945 sochař Antonín Pekárek v pseudobarokním slohu jako Památník dětským obětem 2. světové války. V prosklené skříňce je soška Pražského Jezulátka (originál v kostele Panny Marie Vítězné na Malé Straně v Praze). V dolní části oltáře je Boží hrob se sochou zemřelého Ježíše.
Dvě barokní sochy: sv. František z Asissi (s lebkou) a sv. Antonín z Padovy (drží malého Ježíška) - obě sochy stály do roku 1899 na barokním oltáři sv. Františka Xaverského. V letech 1899-2002 byly umístěny na zeď kostela. Na oltář byly postaveny v roce 2002.
Oltář sv. Jana Nepomuckého hlavního patrona Čech.
Postranní obrazy slovanských věrozvěstů: sv. Cyril drží v ruce dvojramenný byzantský kříž a relikviář s ostatky papeže sv. Klimenta I. a sv. Metoděj, arcibiskup s berlou a obrazem Posledního soudu.
Na dvířkách svatostánku je reliéf pelikána, jak krmí svá mláďata vlastní krví a masem (tato představa vznikla tím, že pohlcené ryby vyvrhuje z vaku a podává mláďatům). Symbol Krista (již od 3.století), který sytí věřící svátostným Tělem a Krví. Po stranách svatostánku a nad ním jsou tři hlavy andílků.
Svatostánek byl poškozen při vloupání do kostela v r.1991.
Na místě tohoto oltáře stál oltář 14 sv. Pomocníků.
Socha sv. Terezie od Dítěte Ježíše z Lisieux (zvaná Terezička Ježíškova) drží v ruce kříž a růže, které sype na zem jako symbol Boží lásky. Sochu vytvořil v r.1933 sochař Josef Bek z Kutné Hory.
Oltář Božího milosrdenství (do roku 2002 oltář sv. Anny), uprostřed je od r. 2002 obraz Ježíše. Dva paprsky z jeho srdce (bílý a červený) symbolizují Boží milosrdenství. Obraz v roce 2002 posvětil v Krakově papež Jan Pavel II. Původně zde bylo sousoší sv. Anny s Pannou Marií.
Po stranách jsou obrazy: sv. Antonín Paduánský drží v ruce bibli a lilii, symbol duchovní čistoty a sv. Alois v ministrantském rouchu (patron ministrantů a mládeže), drží kříž a lilii. Na vrcholu oltáře v trojhranu je sv. Václav, český kníže se štítem a praporem, hlavní patron České země.

Kazatelna zhotovena roku 1770 v rokokovém slohu. Na řečništi je reliéf Utišení bouře na moři (Mt 8,24-26). Uvnitř stříšky kazatelny je velká holubice znázorňující Svatého Ducha. Na stříšce zdobené baldachýnem, je hlava andílka, uprostřed jsou sošky dvou andílků držící desky s Desaterem Božích přikázání. Nad andílky stojí socha Kristus – Dobrý pastýř se ztracenou ovečkou kolem krku (Mt 18, 11-14.; L 15,3-7.) Vrchol kazatelny tvoří oválná svatozář s hebrejským posvátným nápisem JAHVE (JSEM, který JSEM), jak Bůh zjevil Mojžíšovi (Ex 3,14.). Staročeské jméno Hospodin /= Hospodář /, ten, který se stará a pomáhá. Na kazatelně je znázornění Nejsvětější Trojice: Bůh Otec, Syn a Duch Svatý.


Na vítězném (triumfálním) oblouku, který odděluje kněžiště od lodí kostela, je zobrazen Bůh Otec, Syn a Duch Svatý (Nejsvětější Trojice) s adorujícími anděly (lat. adoratio – klanění). Na spodní straně oblouku byl do r. 1981 nápis: „SVATÝ, SVATÝ, SVATÝ PÁN, BŮH ZÁSTUPŮ – POJĎME , KLAŇME SE JEMU “.
 

NÁSTĚNNÉ MALBY

v jižní lodi


Malkísedekova oběť s Abrahámem, který obětoval Bohu chléb a víno (tuto událost popisuje Gn 14,17 – 20), s nápisem: „TY JSI KNĚZEM NA VĚKY PODLE ŘÁDU MELCHISEDECHOVA. Ž. 109, 4.“ (citát a číslo žalmu je podle starého překladu, Ž 110,4.). V horní části obrazu je monstrance s Nejsvětější Svátostí (Malkísedekova oběť jako předobraz křesťanské bohoslužby – mše svaté). Uprostřed tohoto obrazu je kruhové okno s barevnými ornamenty z roku 1897.
Poslední večeře Páně (připomínka na Zelený čtvrtek), s nápisem: „TOTO JE TĚLO MÉ – TOTO JE KREV MÁ . MAR. 14, 22 – 24“ V horní části obrazu stojí anděl s křížem, jako spojení Kristovy nekrvavé oběti (mše svaté) s ukřižováním. Uprostřed je beránek ležící na knize se sedmi pečetěmi (symbol Ježíše z knihy Zjevení) a čtyři andělé. Obraz je rozdělen oknem, na kterém je zobrazena císařovna sv. Helena. V ruce drží kříž, symbol toho, že v r. 310 našla v Jeruzalémě skutečný Ježíšův kříž.
Smrt sv. Josefa, s nápisem: „BLAHOSLAVENÍ MRTVÍ, KTEŘÍ V PÁNU UMÍRAJÍ. Zjev. 14,13.“ Na obraze jsou postavy anděla smrti, Panny Marie, Ježíše a umírajícího sv. Josefa. V horní části je pět andělů, otvírající nebe Josefově duši, jeden drží lilii, symbol čistoty. Tento obraz je rozdělen oknem s vyobrazením sv. Josefa, Pěstouna Páně.

 

v severní lodi


Obrácení sv. Pavla u Damašku, s nápisem: „ŠAVLE, ŠAVLE, PROČ MĚ PRONÁSLEDUJEŠ? - TVRDO TI BUDE PROTI OSTNU SE VZPÍRAT. Sk. 9,4.5.“ (citát je podle starého překladu, nově je uvedeno jméno Saul, židovské jméno apoštola Pavla).

Ustanovení apoštola Petra Kristovým zástupcem, s nápisem: „TY JSI PETR A NA TÉ SKÁLE VZDĚLÁM CÍRKEV SVOU A BRÁNY PEKELNÉ JI NEPŘEMOHOU. MAT. 16,18.19.“ V horní části obrazu je archanděl Michael, držící štít s nápisem: „QUIS UT DEUS “ (kdo je jako Bůh), nad ním velechrám sv. Petra v Římě, nad kterým dva andělé drží papežskou tiáru.

Abrahám obětuje svého syna Izáka (Gn 22,1-13), s nápisem: „VYKOUPIL JSI NÁS, PANE, KRVÍ SVOU. Zjev.5,9.“ V horní části obrazu je ukřižovaný Ježíš. Bůh zkoušel Abraháma, jestli je ochotný obětovat svého syna Izáka. Od Boha poslaný anděl mu v tom zabránil a místo Izáka obětoval beránka (jako předobraz Krista), na hoře v zemi Moria – podle tradice totožná s horou Golgotou – Kalvarií, kde byl ukřižován Kristus.


Západní stranu kostela uzavírá přes všechny tři lodě kostela kůr. Původní kůr byl dřevěný na kamenných sloupech. V roce 1776 byl zvýšen a opatřen kovaným zábradlím s ornamenty. Uprostřed zábradlí, které zhotovil Josef Šíp je plechová kartuš, ve které je nápis: „E.W.T. IOESPH SCHIP A. 1778.“ (kryptogram EWT = EREXIT VIVUS – zbudoval za svého života, křestní jméno má být správně IOSEPH = Josef, A. =Anno – roku). Vedle této kartuše je na každé straně ornament s monogramem Maria. Kované zábradlí je členěno kamennými rokokovými vázami na pět obloukových částí. Na kamenných vázách jsou vytesány hlavy andílků. Na první a poslední váze jsou postaveny dvě dřevěné sochy neznámých světců a čtyři dekorativní vázy ze dřeva. Zábradlí bylo v roce 1933 doplněno překližkovou výplní napodobující mramor. Na obloucích jsou namalovány monogramy IHS, Maria, a PX – symbolizující řecky XP (= Chí,Ró – XPISTOS = Christos, Kristus) a latinsky PAX = mír. Monogramy v roce 1933 překryly původní postavy andělů z roku 1900. Při opravě kostela v roce 2007 byl nad prostředním obloukem namalován znak děkanství – farnosti sv. Jana Křtitele.

Věž a sanctusová věžička

Původně přízemní hranolovitá stavba se vstupem na kůr byla několikrát přestavována, zvláště po požárech města, které zasáhly i kostel. V roce 1644 bylo přistavěno 1. patro, kde byl zbudován dřevěný ochoz. V roce 1893 byla ze stěn odstraněna renesanční sgrafitová výzdoba a věž byla přestavěna podle plánů architekta Schmoranze. Zvýšena o další patro do dnešní podoby na výšku 64 metrů. Na vrcholu je krytý ochoz s bytem pověžného a celou věž kryje stanová střecha. Pod ochozem se nacházejí hodiny, jejichž číselník o průměru 250 cm je na každou světovou stranu. V roce 1894 zbořeno schodiště na jižní stěně a vystavěno nové na západní straně. Další oprava věže se uskutečnila v roce 1988. Z oválné báně byla vyjmuta zinková schránka a otevřena. Schránka obsahovala pět česky psaných listin:
1/ Jednota pro přestavbu chrámu Páně 13.10.1893
2/ Obec – údaje o městě
3/ Velkoprůmysl a obchod
4/ Budoucím. 22.10.1893 (o farnosti)
5/ Školy 15.10.1893
S těmito listinami zde bylo 20 fotografií členů Jednoty.
Listiny byly uloženy v archivu a kopie listin vloženy do nového pouzdra společně s novými dokumenty o městě: mapa města z roku 1987, dokument o stavu města a peníze. 1.října 1988 byla báň vytažena s křížem na věž.
Na střechu kostela byla v roce 1895 zhotovena nová pseudogotická sanctusová věžička, nad kterou byl vztyčen mariánský atribut – hvězda s půlměsícem. Do věžičky byly uloženy německy psané listiny. V sanctusové věžičce se 9.5. 1990 našlo 17 německy psaných listů, papírové, kovové peníze a 4 kulatá papírová platidla vydaná městem Dvůr Králové n.L. z roku 1895. V dokladech jsou zaznamenány údaje o městě, jeho úřadech, školách a požárech. V jednom ze zápisů je uvedeno, že o půlnoci 25.prosince 1826 bylo poprvé slaveno Narození Páně. Kopie listin byly vloženy zpět do věžičky spolu s doklady o současnosti města.

Kůr, kobka a varhany

Na západní straně věže je vchod, kterým vede schodiště na kůr. Prostor kůru osvětlují tři okna.První (od vchodu) má ornamentální výzdobu, druhé (uprostřed) zobrazuje sv. Cecílii – patronku chrámové hudby, držící varhany. V dolní části okna je nápis: „VĚNOVÁNO OD SLČ. ZDENKY KLAZAROVÉ L. P. 1900 “. V třetím okně je vyobrazena Panna Marie Královna s Ježíškem.
Varhany byly zhotoveny v letech 1770 – 1780. Jejich výzdobu tvoří rokokové detaily. Generální opravu a celkovou rekonstrukci provedla firma Rieger z Krnova roku 1933 – 1934. Vzhledem k sešlosti nástroje postavila firma novou krytou skříň na píšťaly a z původních varhan postavila ozdobné skříně. Tím byl zachován sloh a tvar starých varhan. Další opravy a čištění se varhany dočkaly v roce 1984. V letech 1942 – 2006 byl ředitelem kůru vynikající hudebník a profesor hudby Josef Žídek.
Na zdi (nad vchodem do kobky) je zavěšen obraz sv. Kateřiny Alexandrijské, který byl namalován v roce 1674 pro hlavní oltář děkanského kostela. Ten jí byl v letech 1411 – 1773 zasvěcen.
Věžní kobka má vchod, který se výstavbou oblouků v roce 1776 dostal pod úroveň podlahy kůru. Vchod do kostelní nebo věžní kobky (v mnoha průvodcích a starší literatuře se píše o sklípku, nebo o sklepení věže) tvoří dubové dveře s třemi zámky. Dveře byly zhotoveny v roce 1431. V roce 1634 vyrabovali saští vojáci kostel a ukradli cenné monstrance a kalichy. Další krádež v kobce a kostele byla v r. 1639 švédskými vojáky, kteří, kromě tehdy nových kalichů, ukradli i cenné relikviáře s ostatky svatých. Kobka sloužila do 18. století jako městská pokladna a byly zde uloženy městské a sirotčí peníze (na výchovu sirotků), privilegia daná českými králi a jiné cenné listiny. Dále se zde ukládaly misály, knihy Bratrstva literátů (chrámových zpěváků), noty a kancionály, kalichy, monstrance a jiné cenné předměty. Postupem doby se z kobky stalo kostelní skladiště, kde byly uloženy části starých oltářů, svícny a další předměty.
V této kobce na svátek svaté Ludmily v úterý 16. září 1817 nalezl P. Pankrác Borč a Václav Hanka soubor staročeských básní, nazvaný podle místa nálezu Rukopis Královédvorský (RK ), který je dnes Je uložen v Rukopisném oddělení knihovny Národního muzea. Dodnes není jasné, kdo je autorem RK a stále se vedou spory o jeho pravosti. Přesto RK ovlivnil české umění malířské, sochařské, literární a hudební. V roce 1862 byla na vnější stěně v dolní části věže, v místech kobky, vsazena pamětní deska.

Zvony, hodiny a věžní ochoz

Z kůru vede schodiště do věže, kde jsou ve dvou patrech zavěšeny zvony:
1. Svatý Jan (zvaný hrubý tj. velký) z roku 1505, váží 30 q a má český nápis:
* Léta od * narození * Syna * Božího * tisícího * pětistého * pátého * tento * zvon * slit * jest * ke * cti* a chvále * Pánu * Bohu * Panně * Marii * matce * jeho * svatému * Janu * i všem * svatým** do města* Králova * Dvoru * nad Labem * protož * Pane * Jesu * Kriste * narozený * z Panny * čisté * zavítej * k nám * ve vší * dobrotivosti * v tichosti * povětří * Ondřej * zvonař * z Hradce (Ondřej Ptáček – někdy psaný Žáček z Hradce Králové)
Podle knihy Pověsti pražského ghetta nechal zvon Sv. Jan odlít Václav zvaný z Kokotova (Kohoutov), který vlastnil ve Dvoře Králové nad Labem dům. V roce 1450 přišel o svůj majetek při požáru. Odešel z města, aby se nějak uživil. Jedné noci se mu ve snu na cestě do Prahy zjevil Žid Ašveroš, který mu sdělil, ať kope pod určeným dubem a nalezne poklad. Václav si za tyto peníze zakoupil ve Dvoře Králové nový dům a za zbytek peněz nechal odlít v r. 1505 zvon Sv. Jan.
2. Umíráček z roku 1508 s váhou 3 q. Na něm je latinský nápis: * Hec * campana * fusa * est * ad * laudem * dei * omnipotentis * anno * domini * m * ccccc * viii (tento zvon ulit je ke chvále Boha Všemohoucího léta Páně 1508).
3. Poledník (zvaný Čapek), váží 4 q, ulit v roce 1540, s českým dvouřádkovým nápisem: * léta * Božího* m * d * xl * slit * jest * tento * zvon * ke cti * a * k * chvále * Boží * za* * úřadu * pana * Pavla * * ** * Hatahuza * skrze * ruce * mistra * Diviše * a * Zycha * (purkmistr Pavel se jmenoval Hatavuz).
Poledník zvoní 3 x denně k modlitbě „ Anděl Páně.“


Na věži byly do 11. prosince 1916 ještě tyto zvony:
Dominikal (Dominical = nedělník, lat.Dominica, neděle, den Páně. Tento zvon zvonil k nedělním mším svatým), váha 1105 kg. Odlit 1519, přelit 1625 s váhou 9 q. Zdoben znakem města a reliéfem Kalvárie. S českým nápisem.
Činčálek, váha 30 kg. Odlit 1668 pro kostel Povýšení Sv. Kříže. Přelit 1683 s váhou 21 kg. S latinským nápisem.
Sv. Barbora – odlit 1751, zdoben reliéfy: Ukřižování, Panna Maria, sv. Václav a sv. Barbora, nad nimi andělé. Přelit 1879, prům. 53 cm, váha 76kg. Původní nápis německý, po přelití český.
Sv. Jiří (zvaný Jiříček pro svou malou váhu 13 kg) – odlit 1747, zavěšen na sanctusové věžičce 24. 4. 1747.
Zvony byly odvezeny k účelům 1. světové války. Dominikál byl rozbit na věži, menší zvony byly sneseny a 16. 5. odvezeny na nádraží. Jako náhrada za ně byly pořízeny v roce 1933 dva nové zvony: Ulil je Rudolf Manoušek v Brně – Husovicích.

Božské Srdce Páně – sv. Václav, váha 9 q. S reliéfy žehnajícího Ježíše se srdcem a sv. Václava v knížecím rouchu.
Neposkvrněná Panna Maria - sv. Terezie od Ježíška, váha 4 q. Zdoben reliéfy Immaculaty (Neposkvrněná) a sv. Terezie od Dítěte Ježíše. Tento zvon zvonil ráno, v poledne s Poledníkem a večer k modlitbě Anděl Páně.
Tyto dva zvony padly za oběť 2.světové války, zavěšeny 9 let na věži kostela. Sňaty v den sv. Vojtěcha 23. 4. 1942.
Nad zvony je prostorná místnost s hodinami, které byly sestrojeny v roce 1894.
Na věžním ochozu jsou dvě místnosti, které sloužily jako byt pověžného. Součástí bytu byl vodovod a WC. Obojí bylo zrušeno v roce 1988. Malovaný nábytek byl z věžního bytu odstěhován v r. 1982 do městského muzea. Pověžný měl za povinnost hlídat, zda ve městě nevypukl požár a troubením na roh ohlašoval hodiny. Společně s pěti zvoníky zvonil k bohoslužbám a jiným slavnostním příležitostem. Služba pověžného byla zrušena v roce 1919. Od roku 1400 tuto službu vykonávala rodina Thorova a Trnkova, od r. 1850 Psotničkovi. V letech 1931 – 1945 zde bydlela rodina Zmrzlíkova. V současné době je v obytném pokoji pověžného zřízena stálá expozice církevních předmětů. Z ochozu věže je za příznivého počasí vyhlídka na všechny světové strany na město a jeho okolí.


Lapidárium

Naproti vchodu na věž jsou umístěny náhrobní desky ze zrušeného hřbitova, který byl obehnán zdí, a rozprostíral se kolem kostela do roku 1832. Zeď byla zbořena o dva roky později. Náhrobky byly nejdříve použity jako dlažba do kostela. Při rekonstrukci kostela koncem 19. století byly vyzdviženy a umístěny v lapidáriu. Jsou mezi nimi i památky na významné osoby v našem městě. Vedle dveří na věž je ve zdi zasazen náhrobní kámen na kterém je vytesána postava rytíře. Po obvodu náhrobku je vytesán nápis:„JAN STARSSI ZILWAR Z ZILWARSTEINA A PILNIKOWA A NA PODHORZI. LÉTA PANIE 1605 DEN SWATÉHO DIWISSE (9.10. neděle) GINAC...(= hynouc, zahynul).PÁN BỦH RAĆ MU DÁTI LEHKÉ ODPOĆINUTÍ.“ (Jan Zilvar – Sylvar, Silvar, měl statek na území dnešního Sylvárova a Městské Podstráně. Podhoří = Městská Podstráň).
Směrem od bývalé Hasičské zbrojnice jsou tyto kameny:
1. náhrobní deska, částečně v místě hlavy ulomená, znázorňuje postavu opírající se o desku se znakem (Karel rytíř Sturber + 1850).
2. náhrobek s vytesanou postavou ženy, představující Annu Mesnerovou z Novoles (Nových Lesů) + L.P. 1558.
3. půlkruhový kamenný portál z bývalé špitální kaple Nanebevzetí Panny Marie (kaple byla postavena 1677 a stávala pod Dolní branou pod nám. Odboje. Zbořena 1786).
4. empírový pískovcový náhrobek. Na hranolovém podstavci je nápis: „7ho Prosynce leta 1811. Zesnula w Panu Annu ... rozena Kawkowa veku sweho 50 let. Muz y dcery narjkagj sobe. Ach. Kdo zalost gegich wypudj? Blaze odpocjwaj mati w hrobe. Az te andel k saudu probudj. (g = j, j= í).

5. pamětní deska z Hartmanovy kaple s hartenštejnským znakem – stojící muž, který drží v pravé ruce kladivo. Nad kulatým štítem jsou dva letící andílci, nad nimi páska s nápisem: „A DEO FIRMATA DURANT 1606 “ (co od Boha utvrzeno, to trvá). V dolní části desky: „IAN HARTMAN STARSSI Z HARTNSSTEINA. MORS IANVA VITAE“ (mors janua vité = smrt vchodem k životu).
6. náhrobek ze 17.století s vytesaným křížem bez nápisu.
7. náhrobní kámen s kartuší ve které je nápis: „ Zemrzel w Panu Jan... Miesta zdegssiho gsa ziw 43 leth. Gehoz Tielo pod tou kamen...deskou Slawne z mrtwich wstani Oczekawa. Rczy Przychozy. I degz Milosrdny Hospodin Odpoczinuti weczneho.
8. poslední náhrobek je přeražen v půli. Uprostřed v reliéfu je znak a nápis: „ Leta bozi... MDMIII (1503) dokonal... swug ziwot... Albrecht z Rychnowa...“ (majitel Kocléřova).
9. v hradební zdi je zasazen empírový kamenný portál z Pilského mlýna s ořímsovaným nástavcem, zdobeným girlandami. Uprostřed stojí dva lvi, kteří drží kartuš. V ní je mlynářův monogram J S a letopočet 1791.


Listina k znovuposvěcení kostela vydaná 5. září léta Páně 1773

pomocným biskupem královéhradecké diecéze Matoušem Františkem hrabětem Chorinským z Ledské.


Dne 5.září roku 1773 v 14. neděli po Seslání Svatého Ducha s dovolením a souhlasem Jeho Excelence nejdůstojnějšího pána a otce v Kristu, z milosti Boží a Apoštolského Stolce biskupa královéhradeckého, pana Heřmana hraběte z Blümegenu.
Já Matouš František z milosti Boží a Apoštolského Stolce titulární biskup Samařský, ustanovený Svatým Stolcem jako pomocný biskup ve městě a diecési královéhradecké, hrabě Svaté říše římské Chorinský z Ledské, kanovník starobylého olomouckého katedrálního chrámu a insignovaný prelát s právem mitry a kapitulní děkan královského kolegiátního chrámu v Brně na hoře sv. Petra. Posvětil jsem tento královédvorský chrám ke cti svatého Jana Křtitele a zároveň jsem posvětil v tomto chrámu pět oltářů. První a hlavní velký ochranný oltář ke cti svatého Jana Křtitele a v něm uloženy ostatky svatých mučedníků Jana Nepomuckého, Perpetuy, Magna, Haštala (Kasta) a Rogaty. Druhý ke cti Svatého a Spasitelného (záchranného) Kříže a v něm uloženy ostatky sv. mučedníků Jukundina a Venerandy. Třetí ke cti sv. Jana Nepomuckého a v něm uloženy ostatky svatých mučedníků Klara a Iluminata. Čtvrtý ke cti sv. Františka Xaverského a v něm uloženy ostatky svatých mučedníků Prospera a Vincenta. Pátý ke cti sv. Anny a v něm jsou uloženy ostatky svatých mučedníků Pacifika a Lucidy a další.
Každý věřící v Krista, který navštíví (tento chrám), získá dnešní den odpustky jednoho roku a každému v den výročí posvěcení chrámu odpustky 40 dnů jsem udělil způsobem obvyklým v Církvi. Na důkaz toho a podle svého svědomí jsem tuto listinu podepsal vlastní rukou.
Dáno v paláci královny (ve Dvoře Králové), dne, měsíce a roku jako v úvodu.
                            Matouš František titulární samařský, pomocný biskup královéhradecký.

(současný překlad z latiny)